Všestrannost svého legendárního pick-upu dokazuje japonská značka speciálními verzemi, které kromě odolnosti a spolehlivosti mohou být také sportovně naladěné, nebo třeba určené do extrémních podmínek.
V redakčním testu jsme nejdřív prověřili variantu GR Sport, která se odkazuje k úspěšnému závodnímu vozu, určenému pro Rallye Dakar. Brzy poté nám v garáži přibyl Hilux Expedition, tedy vůz připravený zdolávat nejen náročný terén, ale také extrémní podmínky. Je určen pro dobrodruhy, kteří vyrazí do divočiny, a vše potřebné si vezou s sebou. Včetně postele.
Hilux svým vzhledem nenechává nikoho na pochybách, že se odhodlaně vyšplhá do strmého svahu, nebo zdolá cestu přes výmoly, kořeny a kluzké klády. Verze GR Sport má ale i další ambice. Chce být také sportovním vozem, který na asfaltu předvede pořádnou jízdu. Poznáte ji podle masivní černé lišty kolem přední masky a také známého černočerveného loga na přídi. Sportovní charakter signalizuje také červené ochranné kryty podvozku a další rovněž červené detaily.
Červená linka pokračuje také v kabině. Palubní deska má kontrastní lištu na horním okraji, černé kožené čalounění zase červené prošívání, které nechybí ani na volantu nebo potahu páky ruční brzdy. Ano, Hilux má stále skutečnou mechanickou ruční brzdu. V dnešní době skoro unikát… Přístrojový štít skrývá analogové kruhové ukazatele s ciferníky, v jejichž středu nepřehlédnete strukturu odkazující k závodním atributům. Sportovního ducha stvrzují červené ručičky i pole otáčkoměru, sahající k šesti tisícům. Středový panel nese na vrcholu nepříliš velký displej multimédií, následuje lišta s ovladači klimatizace a tlačítky pro vyhřívání sedadel. Přepínač jízdních režimů H2, H4 a L4, tedy běžná terénní klasika, se nachází hned pod startovacím tlačítkem, které stylově nese rovněž „GR“ logo.
Legendární pick-up se pomalu chystá dovršit šestou dekádu své existence a současná osmá generace má konstrukci podvozku opravdu hodně vychytanou. Sportovní verze ale přináší pár změn oproti standardnímu modelu. Především dostala nové tlumiče a pružiny na přední nápravě, které jsou tužší, a přitom lépe absorbují nárazy od silnice. Na zadní nápravě zůstávají listová pera, celkově je ale podvozek naladěn pro lepší jízdní stabilitu, menší náklony v zatáčkách a spolehlivější trakci.
Vůz přesahující hmotností 2,2 tuny slušně rozpohybuje naftový motor 2,8 litru, který poskytuje výkon 204 koní a točivý moment 500 Nm. Řazení šestistupňové automatické převodovky můžete doplnit vlastním zásahem pomocí pádel pod volantem. Motor pohání kola zadní nápravy, při zvolení režimu H4 se ale napevno připojí i přední kola. Auto jsme vyzkoušeli i při dlouhé dálniční jízdě, a i když se o komfortu limuzíny přece jen mluvit nedá, Hilux překvapil lehkostí a hladkým letem po asfaltu. Spotřeba 8,3 l/100 km po dobu testu byla rovněž povzbudivá.
Verze Expedition se v našem testu ocitla poměrně brzy po sportovní verzi, a tak se srovnání samozřejmě nabízí. Jenže tady je na první pohled jasné, že půjde o něco jiného. Kromě stanu složeného na střeše je auto obloženo různými panely, dvířky, kanystry, a světelné panely nebo lišty jsou všude možně. Dá se čekat, že s autem vyjedete někam mimo civilizaci, kde na pouliční osvětlení narazíte jen těžko. Do tak drsného testu jsme se nepustili, nicméně přes tuhé mrazy, jichž jsme si jinak letos v zimě užili jen pomálu, jsme prověřili vše, co tato expediční verze nabízí. Tedy kromě venkovní sprchy… Ta sice nabízí i teplou vodu z bojleru (na střeše je solární panel) a možnost rozložit si kolem sebe zástěnu proti vtíravým pohledům, její otestování jsme ale přece jen raději odložili na léto.
Co dalšího tedy expediční Hilux poskytne? Střešní stan rozložíte docela snadno na kovovém rámu – je dost vysoký a má na bocích průhledy, abyste si okolní přírodu užili hned po probuzení. Výkonná světla, kterých je tu opravdu hodně, zaplaší všechny obavy. Interiér za kabinou je vyplněn kapsářovým systémem, kam si uložíte všechno potřebné, na pultík kolem stěn si rozložíte „nádobíčko“ pro přípravu jídla. V pěkném počasí si toto všechno dopřejete i s výhledem na krajinu, protože boční stěny lze po odjištění zámečků vyklopit vzhůru.
Kabina dobrodružné verze je ve srovnání s GR Sport o poznání spartánštější – sedačky jsou čalouněny zátěžovou tkaninou, žádné zvláštní ozdoby palubní desky se nekonají, zato ale na vrcholku středového panelu, nad displejem a výdechy klimatizace najdete tři šikovné přístroje pro cestovatele – nechybí mezi nimi třeba kompas. Přístrojový štít nabízí opět klasiku dvou ciferníků s infodisplejem uprostřed, přepínač jízdních režimů je tu také, startovat ale budeme na rozdíl od GR Sport výbavy tradičně klíčkem.
Pod kapotou je stejný naftový čtyřválec 2,8 litru se shodnými parametry, při přesunu po silnici ale nejspíš nenasadíte tak svižné tempo jako u sportovní verze. Tlumiče totiž ani zdaleka nežehlí nerovnosti, navíc se všemi nástavbami vás bude horší aerodynamika držet spíš při zemi. Není ani divu, že spotřeba se během testu pohybovala kolem 13,5 l/100 km. Konec konců se nutně musí projevit i vyšší hmotnost kvůli stanové nástavbě na střeše a ostatním věcem, které si kvůli přežití v divočině vezete s sebou. Tak třeba plynovou lahev k vařiči, 60 litrů vody, ledničku, solární panel, skládací stůl. A nechybějí ani životně důležité vyprošťováky – naviják na předním nárazníku, ochranné kryty podvozku, vyprošťovací pásy a desky a také třeba kladka.
Toyota Hilux je v nabídce v jediné motorizaci (s testovaným dieselem 2,8 l), základní výbava Active začíná na 1 047 000 Kč, na výběr je manuální nebo automatická převodovka. Za verzi GR Sport připlatíte téměř sedm set tisíc. Naproti tomu za nástavbu a veškeré úpravy a příslušenství verze Expedition, která vychází z výbavy Active, přidáte navíc 1 118 000 Kč.
