Stále více parametrů, nové technologie, telematika a sdílení. Průnikem moderních technologií do činnosti lidí se prvek náhody v pojišťování vozů omezuje. Češi jsou však na „velkého bratra“ hákliví. Pojišťovny se také musí vyrovnat se sílícím trendem sdílení vozů.
Zatímco v roce 2000 byla jediným parametrem v povinném ručení kubatura auta, dnes je takových parametrů dvacet. Za 17 let od konce monopolu České pojišťovny na povinné ručení, dokázaly pojišťovny nashromáždit o klientech i autech takové poznatky, že je nyní segmentují a taxují individuálně. Například asistence pro motoristy UNIQA SafeLine hlídá díky telematice auto i posádku nepřetržitě za jízdy i během parkování. „Umí aktivně reagovat na problémové situace – sama nahlásí nehodu i polohu do asistenční centrály, vyhledá ukradený vůz, přivolá pomoc při defektu, umí vést knihu jízd, hlásí servisní prohlídky nebo nedostatečnou funkci baterie. Umí ale také registrovat najeté kilometry a třídit je podle druhu a rizikovosti komunikací,“ popisuje Eva Svobodová, tisková mluvčí UNIQA pojišťovny.
Pojišťovny v ČR se však shodují na tom, že čeští zákazníci zatím nemají rádi „velkého bratra“ i když své osobní údaje často bez problémů dávají kdekomu. Zatímco v Itálii jezdí s telematikou až 40 procent řidičů, v ČR jí používá asi 10 tisíc. V pojištění ji u nás zatím využívají jen UNIQA a Allianz.
„Již dnes v tomto segmentu nové technologie významně přispívají k nižší rizikovosti resp. ke zmírnění následků nehod. Kamery, tempomaty, navigace, sledování značek, jízdních pruhů a mnoho dalších systémů pomáhají a mají vliv na cenu pojištění,“ dodává Milan Káňa, tiskový mluvčí pojišťovny Kooperativa.
Dalším faktorem, který tradiční pojišťovnictví může změnit je rozmach sdílené ekonomiky. Pojišťovny budou muset vzít v potaz posun od vlastnění věcí k jejich používání. Podle Ivany Buriánkové z České pojišťovny se dá předpokládat, že stále početnějšími klienty pojišťoven budou společnosti, které se zabývají zprostředkováním sdílení automobilů. „Zejména nejmladší dospělá populace tzv. milenials jsou velmi přístupní sdílení. Nechtějí vlastnit, chtějí jen využívat podle potřeby, navíc mají často silné ekologické cítění,“ říká Eva Svobodová z UNIQA.
Sdílení věcí mezi lidmi, kteří se neznají, totiž generuje jiný rizikový profil, než který odpovídá použití vlastního majetku. „V pojištění odpovědnosti bude nutno přístupy také modifikovat. Typickým příkladem je služba UBER, tedy sdílená spolujízda. UBER po svých řidičích vyžaduje pouze potvrzení, že mají platné povinné ručení. Riziko je však podstatně vyšší, a pojistka by na toto měla pamatovat. Tento fenomén bude pro pojišťovny jistě příležitostí a výzvou,“ dodává Milan Káňa.
