Po více než roce se nám do redakce na test dostala lahůdka – Toyota GR Supra s šestiválcem a manuální převodovkou. Před tím jsme měli automat a pěli chválu na jízdní dojmy, na motor, na design a krásné polepy na červeném voze. Tak jakpak to bude tentokrát – polepy jsou ty tam, elegantní matná bílá v limitované edici je pro zvědavé oči okolí také atraktivní, výkon a projev motoru opět skvělý.
První, co nás lehce překvapilo, bylo přebírání vozu u importéra, kdy náš známý instruktor nám ihned sděloval své dojmy a názory na krásný vůz: už třikrát měnili převodovku, tak prosím, jezděte opatrně a na okruh opravdu ne. Co dál? Pro každodenní ježdění by volil automat, manuál jen pro časté jízdy na závodních okruzích, manuál se častěji rozbíjí, má vyšší spotřebu než automat, má jen 6 stupňů, automat má přece 8 stupňů, manuál hází meziplyny, které se snad ani nedají vypnout. Tak to byl úvod našeho testu. A co my na to?
Už minule bylo jasné, že Supra má přesně parametry, které od sportovních aut očekáváme – krátký rozvor a široký rozchod, velká kola, malou kabinu a dlouhou kapotu. Další detaily reflektují požadavky aerodynamiky a pochopitelně část z nich je také tzv. na efekt. Robustní prahy přispívají k tuhosti karoserie, velké otvory v předním nárazníku slouží k přívodu vzduchu k motoru a záď ukončuje dvojice výfuků s koncovkami velkého průměru.
Protože vůz je dvoumístný, tak vše uvnitř je přizpůsobeno pocitům řidiče a co nejlepšímu ovládání auta. Sedadla jsou sportovní, s mohutným a pevným bočním vedením a s integrovanými opěrkami hlavy. Pohled na palubní desku připomene řidiči známý model BMW – otočný ovladač systému iDrive naznačuje to, co už je dávno známo, že právě s touto značkou Toyota na vývoji spolupracovala. Přístrojový štít zobrazuje virtuální ukazatele, které mají dost revoluční grafiku – uprostřed je otáčkoměr, který není uzavřenou kružnicí, ale vycházejí z něj dvě rovnoběžné linky s dalšími údaji. Sedí se hodně nízko, což je pro řízení perfektní, středová konzola má měkké boky, které oceníte v zatáčkách, kdy vám ochrání kolena. Jsou na ní i dva držáky nápojů, které nouzově poslouží i jako odkládací přihrádky, protože míst, kam položit drobnosti, je tu velmi málo. Zavazadelník pojme 290 litrů nákladu.
Ale to nejdůležitější má Supra pod kapotou. Výkonný šestiválec, s nímž vůz dostává sílu 360 koní a točivý moment skvělých 500 Nm. Z nuly na stovku startuje za 4,3 sekundy a maximálku má omezenou na 250 km/h. Startér spustí obrovské zvukové divadlo, po kterém následuje klasické zklidnění, ovšem motor zůstává ve střehu na každé polechtání plynového pedálu. V normálním režimu o vás stejně budou všichni na silnici vědět, protože z auta se nikdy úplný beránek nestane, ale když zmáčknete tlačítko Sport na středové konzoli, začne teprve to pravé peklo. Prudký příval výkonu přichází okamžitě po sešlápnutí plynu, s manuálem řadíte rychle a přesně. Zadek bude v zatáčkách pěkně lítat, zvlášť když bude trochu prašno. Pokud ale zaprší, bude lepší si rychlé kličky odpustit, protože Supra si ráda střihne jízdu dveřmi napřed. Auto přesně vyjíždí zatáčky a respektuje každé natočení volantu. Na zážitky za volantem, kterých bude vrchovatě, musíte obětovat také dost benzínu – test ukázal hodnotu 10,7 litru/100 km oproti průměrné spotřebě 9,4 litru, kterou jsme dosáhli s automatem. Docela to i odpovídá dojezdu 470 až 520 kilometrů, který se ukazoval při plné nádrži. Pokud pojedete rychleji, spotřeba roste přímo dramaticky.
Na okruh jsme podle daného slibu Supru nevzali, je ale nad slunce jasné i z běžného testování, že právě tam se bude cítit nejlíp. Naštěstí má ale podvozek naladěný tak, že se s ní svezete i na běžné silnici.
Foto: Romana Černá
