Zamračené sobotní ráno. Člověk by spal alespoň do oběda. Z postele mě ale vyhání představa řevu závodních aut, vůně benzinu a adrenalinového fandění. Foťák, batoh, nepromokavou bundu, klíče a doklady od Seata Alhambry a taky kolegu. Hlavně nic z toho nezapomenout. Náladu nevylepší kapky deště bubnující na skleněnou střechu Alhambry, ani skoro hodinové zpoždění při popojíždění na D1 před uzavírkou u Naháče. Tak tohle není dobrý začátek.

Podunajská nížina nás hned za Bratislavou uvítala sluníčkem, dvojjazyčnými nápisy a policejními kamerami v ostrém provozu snad ve všech vesničkách, kterými jsme projížděli. Bez úhony a pokuty jsme dorazili na Slovakiaring,

Alhambra spokojeně spočinula na parkovišti po 370 km dlouhé jízdě s průměrnou spotřebou 6,2 litru nafty, dojezdem 940 km a reálnou nadějí, že nás na jednu nádrž odveze i zpět. Usměvavá slovenská děvčata nás v press centru vybavila nezbytnými visačkami a tak teď již vzhůru do víru dění.

Seat Hospitality stan jsme našli snadno, ale díky zdržení hned za Prahou jsme přišli o kvalifikaci na nedělní závody ETCC. Seaty již byly zpět a pod pečlivou kontrolou techniků dostávaly zpátky nejen svůj obvyklý lesk. Prošly důkladnou kontrolou a odpočívaly bez obutí.

Areál nebyl nikterak přeplněn návštěvníky, ale hlavní tribuna byla na neděli již vyprodaná. Samozřejmě nejvíc lidí sledovalo kvalifikaci na WTCC. Potloukali jsme se celým areálem a obdivovali flotilu místních krasavic, která kroužila v atraktivních převlečcích po důležitých trasách ringu. Horká krev se vařila nejednomu slovenskému či maďarskému mladíkovi, když zrovna neobdivoval vozy vracející se z okruhu.

Byli ale také tací, kteří měli hodně práce.

Špatně dopadla Lada, kterou jsme zachytili na její dnes snad poslední cestě na korbě odtahovky.

Náhodou jsme narazili i na Bugatti bratislavského VIPíka a pár dalších zajímavostí.

Po příjemně stráveném odpoledni jsme po slovenském řízku a vínu k večeři spokojeně usínali a těšili se na nedělní desátou hodinu, kdy měl odstartovat Petr Fulín na okruhu.