Dneska začneme trochu jinak. Už jste slyšeli o kozí zmrzlině? A o kozích sýrech? Tak o těch určitě. Jedeme se podívat do nedaleké Lomnické mléčné haly, kde nás vítá majitelka paní Sokolowská a hned nás ujišťuje, že pro ty, kdo kozí sýry jaksi nemusí, nabízejí také kravské sýry.
Ukazuje nám i výrobu oddělenou sklem od prodejny a doporučuje lokální vína k jednotlivým sýrům. Přestože normálně kozí sýry zásadně nejím, dal jsem se přemluvit a ochutnal (ovšem s doprovodem červeného vína).
Měl jsem hned takový pocit, že měním názor na kozí pochutinu, najednou mi připadala lahodná, jemná, příjemná, vůbec mi tzv. nesmrděla jako dosud. To jsou věci… Ovšem na kozí zmrzlinu jsem si netroufl, možná při příští návštěvě, kterou jsem majitelce nadšeně slíbil.
Dál je na programu návštěva farmy na pstruhy v Myslakowicích. To je budeme jako lovit a pak zabíjet, vykosťovat, smažit, péct? A jíst? Jsme z toho co bude následovat už od snídaně trochu rozhození a zároveň zvědaví, nevíme, co nás opravdu čeká. Přijíždíme na farmu, která se nazývá Pstruží sídliště, okolo jsou rybníky a sádky… Ale všechno se vyvíjí dobře, nejdřív jsme pozváni do restaurace na předkrm z ryb a místní pivo, následuje půlka pstruha s hranolkami, jídlo je lahodné, pečené v peci na másle a v bylinkách, bez kostí, prostě lahůdka. Samozřejmá je i doprovodná miska se zeleninou, bílé a červené zelí, nakrouhaná mrkev. Už si zvykáme, že dostatek zeleniny je v Polsku obvyklá příloha ke každému jídlu.
Následuje prohlídka celé farmy, majitel nám ukazuje, jak a kde ryby chová, v sádkách proudí pořád čistá voda provzdušňovaná kyslíkem. Kvalita ryb je tu na prvním místě. Je to totiž rodinný podnik s restaurací vedenou již 14 let.
Na řadě je návštěva Ornamentální farmy v Bukowci. Disponuje 120 hektary přírodního, ale krásně upraveného parku s rybníky uprostřed Jelenohorské kotliny. V parku jsou rozmístěny pavilony s vyhlídkou na Krkonoše, a to Čajovna, Dům rybáře, Dům Opatství a Vyhlídková věž. Najdete zde i multimediální muzeum Tajemný les, kde se děti seznámí s místní faunou a flórou. Samozřejmostí je občerstvení v kavárně obnoveného statku a možnost ubytování v moderních apartmánech.
A pomalu se obracíme zpátky směr Česká republika. V Piechowicích se zastavujeme ve sklářské huti, jejíž vznik se datuje do poloviny 19. století. Ještě před tím, než tu vznikla sklárna, fungovala na stejném místě brusírna skla a později se zde vyráběly skleněné lustry a zrcadla. V poválečném období se zboží značky Julia stalo součástí polských domácností, průvodce dokonce zdůrazňuje, že každý měl doma na televizním přijímači vystavenou rybu z barevného skla pocházející z místní sklárny. Návštěvníci si mohou projít celou sklárnu a prohlédnout každou fázi výroby, zúčastnit se odborných workshopů a ve dvou obchůdcích si nakoupit krásné sklo od broušených skleniček, pohárů a váz až po barevné figurky.
Poslední zastávkou je zámek Pakoszow. Jde o pozdně barokní zámek, zajímavé zde bylo spojení zámeckého charakteru s funkčním využitím budovy jako bělírny lnu. Budova je obklopena rozsáhlým areálem o rozloze cca 18,5 hektarů, na okolních loukách se rozkládaly a sušily lněné látky, které se předtím namáčely a přepíraly v kádích. Proto zde dosud není mnoho stromů, nýbrž právě velké a malebné louky. Po válce byli majitelé polskými úřady vyvlastněni a zámek byl pak využíván i jako dětský domov. V roce 2005 se podařilo vnukovi poslední majitelky, Hagenu Hartmannovi, budovu odkoupit a v letech 2008 – 2012 upravit pro hotelové účely, zrenovovat a rozšířit. Nejcennější místností je tzv. pánský salón se zachovalým pískovcovým krbem a delfskými kachlemi z 18. století. Od roku 2012 je objekt provozován jako luxusní 5hvězdičkový hotel s restaurací, wellness a spa zařízením.
Tak to bylo jen několik míst, která stojí zato v polském Dolním Slezsku navštívit, prozkoumat nebo si tu jen prostě odpočinout a načerpat novou energii. Svět se mění závratnou rychlostí, ale tady najdeme místa a lidi, pro které mají po generace předávané zvyky, recepty nebo postupy velký význam. Říkáme tomu tradice – nastává tedy čas na celý karneval tradic.
Redakce děkuje za pozvání pražské kanceláři Polské turistické organizace.
Foto: autor
