Děti smějí být v autě přepravovány jen v bezpečnostním zádržném systému – autosedačce. Zvláště u nejmenších dětí nikdo nepochybuje, že jsou správně chráněny jedině v pevné skořepině „vajíčka“, převážené zády ke směru jízdy. Problém nastává ve věku přibližně jednoho roku, kdy rodiče mají koupit větší sedačku, a pak u odrostlejších dětí.
Children and Volvo Cars
Vývoj dětských zádržných systémů je podrobován náročným zkouškám, a tak máme i spoustu informací o tom, jak sedačky fungují a v čem spočívá jejich ochranná funkce. Jde hlavně o způsob uchycení pásů, ochránění těla i hlavy dítěte na různých místech a odolání nárazu a působení kinetické energie. Například automobilka Volvo se bezpečné přepravě dětí věnuje padesát let a využívá přitom svých bohatých zkušeností jak z laboratoří a bezpočtu nárazových testů, tak analýz reálných nehod a studií o chování dětského těla během střetu. Od roku 1976 figuruje v databázi nehod vozů Volvo více než 7 000 dětí ve věku 0 až 15 let. Odborníci se poslední dobou zaměřují také na pozici dětí i bezprostředně před nárazem, například během intenzivního brzdění nebo vyhýbacího manévru. Proto mají doporučení expertů automobilky Volvo takový význam. A jejich závěr je jednoznačný: pokud chcete svému dítěti zajistit nejvyšší možnou bezpečnost, vozte je v sedačce umístěné zády ke směru jízdy co nejdéle. Ideálně minimálně do čtyř let.
Pár dat z historie
Na začátku vývoje nejúčinnějšího zádržného systému byl let do vesmíru. V roce 1962 sledoval celý svět se zatajeným dechem pokus amerického kosmonauta Johna Glenna, který chtěl předvést totéž co dříve Jurij Gagarin. Komentátor v televizi upozornil na zajímavou skutečnost: aby pilot překonal obrovské přetížení, řídil kosmickou loď zády ke směru letu.
Tím se zrodila myšlenka na nejbezpečnější způsob přepravy malých dětí. Profesor Bertil Aldman se nechal inspirovat přístupem NASA, když vymýšlel, jak zajistit, aby i v případě nehody automobilu bylo zatížení působící na dětský organismus co nejmenší. Uvědomil si, že vhodným řešením by bylo – stejně jako v kosmickém modulu – překonat extrémní přetížení otočením sedačky.
Testování nového typu dětské sedačky probíhalo v 60. letech a v roce 1972 Volvo jako první výrobce automobilů představilo „obrácenou“ autosedačku. Ještě před pár lety by mnohé překvapilo, že tato sedačka nebyla pro miminka, ale pro odrostlejší děti. Následující výzkumy a zkoušky potvrdily, že sedačka umístěná zády ke směru jízdy je naprosto nezbytná nejen pro ty nejmenší, ale může zachránit život i starším capartům.
Doporučované typy sedaček podle značky Volvo
Rozhodující je vždy v první řadě výška dítěte: čas na změnu je ve chvíli, když hlavička dosáhne horní hranice sedačky, nikoli přes ni.
0 až 9 měsíců (až 13 kg)
Sedačka typu vajíčko, která umožňuje přenášet spící miminko. Sedačku lze často umístit na podvozek kočárku. Vždy zády ke směru jízdy, povoleno je umístit ji i na místo vedle řidiče pod podmínkou, že dojde k vypnutí airbagu. Horním limitem je situace, kdy je dítě schopno samo sedět.
7 měsíců až 4 roky (9–25 kg)
Větší bezpečnostní sedačka umístěná zády ke směru jízdy, která často umožňuje s tím, jak dítě roste, zvětšovat místo pro jeho nohy. Z hlediska bezpečnosti nevadí, když má dítě v této sedačce nohy skrčené. Podle odborníků to u menších dětí není pro dítě ani nepohodlné.
4 roky a výše (15–36 kg)
Zádržný systém po směru jízdy využívající vestavěné pásy. Podle odborníků automobilky Volvo nabízejí srovnatelnou ochranu bytelné dětské sedačky i lehké podsedáky s integrovaným opěradlem či bez něj, zásadní je správné vedení „dospělého“ pásu mezi ramenem a krkem. Volba konkrétního systému záleží na více okolnostech, jako je délka trasy, aktivita dítěte, počet vzadu převážených dětí apod.
Povinnost používat zádržné systémy je v ČR a ve většině evropských zemí ohraničena výškou dítěte 150 cm.
