Hned při svém druhém startu v barvách týmu Duck Racing Subaru ČR dokázalo duo Václav Kopáček – Barbora Rendlová zvítězit v kategorii produkčních vozů. Jejich Subaru Impreza WRX STI udolalo všechny soupeře ve třídě, v celkovém pořadí soutěže obsadila mladá posádka výtečnou sedmou příčku.
Veškeré předstartovní úvahy o náročnosti českokrumlovské soutěže byly nejen naplněny, ale mnohonásobně překonány. Zlí jazykové tvrdí, že se letos v průběhu soutěže vystřídalo kompletní čtvero ročních období, opět se ale prokázalo, že značce Subaru těžké podmínky zkrátka svědčí. Mladá posádka Václav Kopáček – Barbora Rendlová je navíc na mnohé improvizace zvyklá už ze svých začátků, a tak se počasím nenechala příliš vyvést z míry.
„Po prosluněném českobudějovickém prologu jsme přesto nemohli uvěřit, že bychom se hned za pár chvil měli vydat do takového pekla, jaké se okolo Českého Krumlova ve stejné chvíli odehrávalo. Proto jsme sice obuli opatrnější variantu pneumatik, naši soupeři se však trefili ještě lépe,“ vysvětluje osmadvacetiletý pilot, toho hned doplňuje jeho navigátorka: „Navíc jsme se těsně před sídelním městem soutěže dostali do dopravní zácpy a nechtěli riskovat či porušovat dopravní předpisy. Na slavnostní start jsme proto přijeli na poslední chvíli a čas na přezouvání už jsme stejně neměli. Pak nás ale zejména na RZ 2 čekaly podmínky, které by se daly snad lépe než v autě zvládnout plavbou kraulem, tedy pokud by přitom člověk přežil bombardování tak velkými kroupami. Základním úkolem se tedy pro nás i v autě stalo přežít a dojet do cíle.“
Reprezentanti týmu Duck Racing Subaru ČR zahájili soutěž nejlepším časem svojí třídy na budějovickém výstavišti, opatrná jízda na dalších testech však pro ně značila pokles na třetí příčku. Poté si navíc na RZ 4 připsali dvacetisekundovou penalizaci za nesprávný průjezd retardérem na okruhové zkoušce Svince. „Na osychající trati jsem zkoušel zvyšovat tempo, nicméně předpolí jednoho retardéru bylo ještě vlhké a nepovedlo se mi před ním dostatečně zpomalit. Vjeli jsme tam zkrátka moc rychle a díky mé jezdecké chybě jeden z balíků slámy posunuli. Nakonec jsme měli ještě štěstí, že náš vůz je natolik bytelný, že z kontaktu vyšel téměř nepoškozen,“ vysvětluje Kopáček, který byl v tu chvíli v pořadí produkčních vozů druhý se ztrátou téměř čtrnácti vteřin na vedoucího Březíka.
Závěrečné dvě rychlostní zkoušky úvodní etapy se tak staly svědkem velké stíhací jízdy. Nejprve na rožmitálské zkoušce snížili mladí Západočeši náskok soupeřů na polovinu, frontální útok ale přišel až na závěrečném pátečním testu Kohout – Ján. Ten se jel už podruhé a podmínky na trati se oproti odpoledni natolik zhoršily, že dosažený rychlostní průměr vítězné posádky produkčních vozů klesl o 4 km/h (rychlost druhé nejlepší posádky se snížila dokonce o 7 km/h). V obou případech na nejdelší erzetě soutěže kralovali ve své třídě Kopáček s Rendlovou, právě na mlhavé RZ 6 však bylo jejich tempo natolik vysoké, že v závěrečné části zkoušky i několikrát zahlédli koncová světla vozu svého (o minutu dříve startujícího) největšího soupeře Březíka. Po pátku tak talentovaní Západočeši kralovali své třídě o víc jak půlminutu.
V sobotním dopoledni pak modrobílé Subaru Impreza WRX STI svůj náskok na čele dále mírně navyšovalo. A to přesto, že se časy vůbec neměřily na té rychlostní zkoušce, na které se loni Kopáčkovi dařilo nejlépe, tedy na Malontech. „Samozřejmě nás to mrzelo, protože to tam máme rádi a měli jsme pro tuto klíčovou erzetu i připravené pneumatiky a nastavení vozu. Přesto jsme přesvědčeni, že rozhodnutí o absolvování této erzety v obou průjezdech pouze volně bez měření časů bylo to jediné správné. Když jsme měli možnost spatřit, jaké škody napáchalo počasí na přírodě i v samotné vesnici Malonty, neuměli jsme si představit, že by se tudy bezstarostně prohnala rally, nehledě na to, že některé úseky tratě byly téměř neprůjezdné. Zdejším obyvatelům bychom rádi aspoň touto cestou poděkovali za jejich vstřícný přístup k závodům a slibujeme, že v příštím roce jim opět zkusíme předvést své sportovní umění v co nejlepším světle,“ dodává spolujezdkyně.
Před poslední částí soutěže tak činil náskok Kopáčka s Rendlovou před nejbližšími soupeři v kategorii produkčních vozů už téměř tři čtvrtě minuty. Na dvanácté rychlostní zkoušce totiž praskla u namáhaného vozu poloosa a při jízdě jen se zadním náhonem se rozestup začal rychle ztenčovat. Na Rožmberku došlo i na couvání, v tu chvíli už Západočeši ztratili vedení v samostatném hodnocení druhé etapy a v celkovém pořadí jejich náskok klesl pod půlminutu. Naštěstí po několika podobných problémech z loňska (kdy závodil se svým privátním vozem) patří právě poloosy k dílům, které si zkušený mechanik Kopáček vozí v závodním autě neustále pro jistotu s sebou. A tak nebyl problém ani tentokrát při krátké servisní pauze na Lipně díl zcela legálně vyměnit a upalovat dál. Jak se ukázalo, pečlivá příprava se vyplatila i Barboře Rendlové. Ta už týden před soutěží detailně zkoumala harmonogram a propočítávala rozestupy mezi jednotlivými tankovacími zónami, modrobílé Subaru Impreza WRX STI díky tomu na rozdíl od některých jiných vozů nemělo problém ani s množstvím paliva pro závěrečný úsek trati.
Poslední erzeta byla opět galapředstavením reprezentantů týmu Duck Racing Subaru ČR. Přestože také jejich soupeři notně spěchali, otočili tu Václav Kopáček s Barborou Rendlovou zpět ve svůj prospěch i hodnocení druhé etapy a z Českého Krumlova si odvážejí maximální možný počet bodů pro hodnocení třídy 3. Posunuli se tak po dvou odjetých závodech i do čela průběžného hodnocení Mistrovství České republiky v rally právě v prestižní kategorii produkčních vozů. „Jsme nesmírně šťastní, že to tak dobře dopadlo,“ usmívá se Kopáček a pokračuje: „Dopředu jsme tušili, že nás čeká těžká soutěž, nakonec ale její náročnost předčila veškerá očekávání. A nešlo jen o počasí. Už v samotném harmonogramu se daly přehlédnout mnohé záludnosti a nepravidelnosti, velmi zdlouhavé a náročné bylo také absolvování seznamovacích jízd. Vždyť ve čtvrtek jsme při nich začínali v osm a bez oběda či jiných přestávek jsme se nezastavili až do půl osmé večerní… Máme to ale celé za sebou, a že to bylo náročné nejen pro nás, ale i pro techniku, o tom asi nejlépe svědčí naše příhoda ze samotného závěru – zjistili jsme, že nás začínají opouštět štefty na pravém předním kole a na cílovou rampu jsme z Lipna přijeli jen na dvou z původních pěti. Měli jsme ohromné štěstí, ono kolo totiž definitivně z auta upadlo až našim mechanikům, když chtěli auto naložit na vlek a odvézt domů do dílny…“
