BMW i8 byl nejdřív koncept, který automobilka představila poprvé v roce 2011. Jeho dnešní podoba se od tohoto konceptu příliš neliší, takže kamkoliv s ním přijedete, působíte jako postava ze sci-fi filmu a kolemjdoucí hledají skrytou kameru. Jenže se jedná o sériově vyráběný vůz, a jak mi osobně potvrdila zástupkyně značky pro mezinárodní komunikaci, bylo jich za rok vyrobeno na deset tisíc kusů.
Na úvod si musíme vyjasnit, oč tu vlastně běží. Písmeno „i“ v názvu evokuje pocit, že se jedná o elektromobil. To je ale velký omyl. Model i8 je plug-in hybrid, který spojuje výkon tříválcového zážehového motoru s elektromotorem. Spalovací motor pohání zadní kola, elektromotor přední. Výkon celého systému je impozantní, leč velmi závisí na míře nabití akumulátorů. To bychom ale předbíhali.
Nevěnovat zvýšenou pozornost designu této automobilové skulptury by bylo téměř rouhačské, protože podobně futuristické auto na silnici nemáte šanci potkat. Základem všeho je tzv. modul Life, neboli skořepina prostoru pro cestující, která je vyrobena z uhlíkového kompozitu, tedy plastu vyztuženého uhlíkovými vlákny. Modul Life je uložen na hliníkovém modulu Drive, který zajišťuje funkci podvozku a pohonu. Spojení těchto dvou modulů dává dohromady architekturu LifeDrive, v níž vidí BMW svou budoucnost. Díky ní má i8 supersportovní proporce, výbornou aerodynamiku s koeficientem odporu vzduchu 0,26 a pohotovostní hmotnost 1485 kg. Nezaměnitelný vzhled dává i8 také princip vrstvení jednotlivých ploch, které mají odlišné barvy a vyvolávají velmi plastický dojem. Hlavní atrakcí jsou pak nahoru otvírané křídlové dveře, na nichž bude viset hrozen zvědavých kluků, kamkoliv přijedete. Kromě toho ale potřebujete trochu více místa pro otvírání i nastupování, takže parkování ve městě nebo u obchodních center může být tvrdým oříškem.
Ani tento vůz budoucnosti se ale nehodlá vzdát charakteristických ledvinek, bez nichž si lze BMW jen těžko představit, ani náznaku kroužkových světlometů, které ale dostaly hrany a jsou už jen půlkroužkové. Záď je velmi členitá, nízká, s velkou prosklenou plochou a složitě tvarovanými světlomety.
Interiér vozu se zřetelně odkazuje k současnému stylu modelů BMW a je zajímavé, kolik tu najdete společných prvků. Také pojetí palubní desky bude milovníkům značky připadat důvěrně známé. Vše je ovšem přizpůsobeno futuristickému exteriéru, takže například volba jízdního režimu se projeví odlišným barevným schématem. BMW i8 je vůz pojatý jako 2 + 2 sedadlový, cestující vzadu ale nebudou mít na růžích ustláno. Mnoho místa tu není a nastupování na zadní sedadla je hodně komplikované. Ostatně i nástup pro řidiče je složitý – velmi široké prahy tvoří bariéru, kterou překročí jen člověk vyššího vzrůstu, takže stojí za úvahu i využití prahu jako sedátka, z něhož přehodíte nohy dovnitř a teprve potom se přemístíte na sedadlo. Harmonie tvarů a barev je ale uvnitř stejně oku lahodící jako dynamický exteriér. Zavazadelník objemu 154 litrů je spíše symbolický, ale o to tu asi nejde, a pak, na zadních sedadlech je pro tašky místa dost.
Rozložení pohonného ústrojí už známe, stejně jako výkony. Víme, že vůz dokáže jet čistě na elektřinu až 37 km a v běžném městském provozu by měl spotřebovat asi 5 l paliva na 100 km, v kombinovaném pak pod 7 l. Během krátkého redakčního testu jsme pak zaznamenali spotřebu 7,9 l. Tohle auto by ale mělo umět nejen příkladně a bez emisí jezdit po městě, ale také ukázat zuby na okruhu. K tomu má sloužit spolupráce spalovacího motoru s výkonem 231 koní a elektromotoru s maximálním výkonem 131 koní. Z nuly na stovku by tak měla i85 akcelerovat za 4,4 sekundy a vyvinout maximální rychlost 250 km/h (horní hranice je elektronicky omezena). Ostatně přepočteno na litrový výkon, tj. 154 koní, by se měla i8 vyrovnat výkonným sportovním vozům. Velkou roli tu ale hraje stav nabití akumulátoru. Pro maximální výkon potřebujete mít baterie plně nabité, nebo se alespoň pohybovat nad polovinou plných políček. Elektromotor je sice stále schopen pracovat a pomoci v případě potřeby předním kolům, auto stále může jet hodně rychle, maximální sprint z něj ale nedostanete. A dobití do plného stavu prostřednictvím rekuperace pak přece jen chvilku trvá, takže přichází ke slovu nabíjení ze zásuvky. Při potřebě rekuperace je lepší volbou režim Sport. Zvukovou kulisu při jízdě zajišťuje reproduktor a ve Sportu zní docela ryčně, toužíte-li po klidu, stačí přepnout na Comfort a můžete si pustit třeba Bacha. Podvozek sice není zrovna stavěný na pražskou dlažbu, na dálnici je ale výborný a přejezdy běžných nerovností jsou celkem přijatelné.
