Obvykle testujeme auta hlavně na českých silnicích. Má to logiku, protože těžko byste si potom vybírali auto podle toho, jak se s ním jezdí někde v cizině. O to zajímavější jsou potom srovnání, která se naskytnou hned u sousedů. A není to jen o rychlosti. Přesvědčili jsme se o tom nedávno v rakouském Burgenlandu.

Vyrazili jsme z Prahy po ránu. Zvolili jsme trasu přes Znojmo a Břeclav. Provoz nebyl úplně malý, ale měli jsme štěstí – nikde jsme se nezasekli a na hranicích jsme byli brzy. Po rakouských dálnicích se jelo klidně, ale docela svižně – a to i s ohledem na to, že rychlostní limity jsou tam přísně hlídané. Projet Vídeň za dopravní špičky sice není snadné, ale když jsme sjeli z dálnice, najednou se změnila nálada celé cesty. Před námi se otevřela krajina, která slibovala klid, víno, teplé prameny a minimum provozu.

Z Prahy nám to trvalo přibližně čtyři a půl hodiny, z Brna je to do Bad Tatzmannsdorfu o poznání blíž – něco přes tři hodiny. Rakouská dálniční síť je perfektně značená a i mimo dálnice jsme jeli po kvalitních asfaltkách s mírným provozem. Když jsme projížděli poslední kilometry do hotelu po zvlněných silničkách, bylo to jako scéna z reklamy na pohodovou jízdu. Jen bez stresu, bez spěchu, bez nutnosti něco dohánět.

Hotel, kde se to točí kolem nás

Ubytovali jsme se v Reiters Supreme Hotelu – adults only, což znamená žádný ruch a dovádění dětí (někdy byl ten klid až trochu zneklidňující, městský člověk na to není zvyklý), u bazénu to samé. Vše je tu vymyšlené tak, abyste si jako pár mohli dopřát klid. A že si tu člověk fakt odpočine – už od momentu, kdy auto zaparkujete do podzemní garáže a poprvé projdete kolem rozkvetlých záhonů na slunné terase.

Z wellness jsme byli nadšení. Kromě několika bazénů nás nejvíc dostala nová panoramatická sauna. Obrovská okna s výhledem na zelené kopce, vůně dřeva a naprosté ticho. Ideální místo, kde se zastaví čas a člověk si konečně dopřeje prostor jen pro sebe – nebo pro dva.

Ráno v sedle, dopoledne na greenu

Kdo nerad zahálí, nebude zklamaný. Hned u hotelu začíná golfové hřiště. Není třeba nikam přejíždět – jen sejít pár schodů a můžete si jít zahrát. Greeny jsou skvěle udržované, a když počasí přeje, je to radost. Za volantem golfového vozíku jsme přehlédli celé 27jamkové hřiště.

Dopoledne jsme trávili buď na greenu, nebo procházkami po okolí. Občas jsme sedli znovu do auta a udělali si malý výlet – silnice jsou tu ideální na takové to „projíždění se jen tak“, klikaté, přehledné a lemované vinohrady. K tomu perfektní asfalt, prakticky nulový provoz a časté příležitosti zastavit jen na vyhlídku.

Z farmy na talíř

Jídlo v hotelu bylo kapitola sama pro sebe. Všechno je připravováno z vlastních surovin – z farmy, která patří hotelu. Žádná přehnaná show, ale poctivá kvalita, kterou poznáte už na první sousto. Výběr nekonečný, chuť neodolatelná a všechno připravené v hotelové kuchyni. Snídaně i večeře byly přesně takové, jaké jsme si přáli – bez spěchu, bez přeplácanosti, ale s důrazem na čerstvost a chuť. Skvěle se to hodilo k tomu, jak celý pobyt plynul v pomalém, pohodovém rytmu.

Okolí, kam se jezdí pro zážitky

Jedno odpoledne jsme vyrazili k Neziderskému jezeru – od hotelu je to necelá hodina cesty a jízda přes roviny s rozhledy do dáli je zážitek sám o sobě. Zastavili jsme se v Rustu, malebném městečku plném starých domů a čapích hnízd. O den později jsme jeli do Eisenstadtu, hlavního města Burgenlandu – a zase: pohodová jízda, krásné silnice, minimum dopravy.

Burgenland nás překvapil svou nedotčeností a pohodou. A když k tomu přidáte dobrou silniční síť, skvělý hotel a místa, kam se dá bez námahy dojet autem, je to destinace, kterou si motoristé opravdu užijí.

Text: Josef Žídek Foto: Reiters Hotel, Romana Černá