Vyrazili jsme z Prahy krátce po ránu. Na rozdíl od českých se po rakouských dálnicích jede s přehledem, klidně a rychle – a to i s ohledem na to, že rychlostní limity jsou tam přísně hlídané. Projet Vídeň za dopravní špičky sice není snadné, ale když jsme sjeli z dálnice, najednou se změnila nálada celé cesty. Před námi se otevřela krajina, která slibovala klid, víno, teplé prameny a minimum provozu.

Z Prahy nám to trvalo přibližně čtyři a půl hodiny, z Brna je to do Bad Tatzmannsdorfu o poznání blíž – něco přes tři hodiny. Rakouská dálniční síť je perfektně značená a i mimo dálnice jsme jeli po kvalitních asfaltkách s mírným provozem. Když jsme projížděli poslední kilometry do hotelu po zvlněných silničkách, bylo to jako scéna z reklamy na pohodovou jízdu. Jen bez stresu, bez spěchu, bez nutnosti něco dohánět.

Hotel, kde se to točí kolem nás

Zabydleli jsme se v Reiters Supreme Hotelu – adults only, což znamená nulový hluk od dětí, nulový chaos u bazénu. Vše je tu vymyšlené tak, abyste si jako pár mohli dopřát klid. A že si tu člověk fakt odpočine – už od momentu, kdy auto zaparkujete do podzemní garáže a poprvé projdete kolem rozkvetlých záhonů na slunné terase.

Z wellness jsme byli nadšení. Kromě několika bazénů nás nejvíc dostala nová panoramatická sauna. Obrovská okna s výhledem na zelené kopce, vůně dřeva a naprosté ticho. Ideální místo, kde se zastaví čas a člověk si konečně dopřeje prostor jen pro sebe – nebo pro dva.

Ráno v sedle, dopoledne na greenu

Kdo nerad zahálí, nebude zklamaný. Hned u hotelu začíná golfové hřiště. Není třeba nikam přejíždět – jen sejít pár schodů a můžete si jít zahrát. Greeny jsou skvěle udržované, a když počasí přeje, je to radost. Za volantem golfového vozíku jsme projeli celé 27jamkové hřiště a člověk si při tom krásně pročistí hlavu.

Dopoledne jsme trávili buď na greenu, nebo procházkami po okolí. Občas jsme sedli znovu do auta a udělali si malý výlet – silnice jsou tu ideální na takové to „projíždění se jen tak“, klikaté, přehledné a lemované vinohrady. K tomu perfektní asfalt, prakticky nulový provoz a časté příležitosti zastavit jen na vyhlídku.

Jídlo, jak má být

Jídlo v hotelu bylo kapitola sama pro sebe. Všechno je připravováno z vlastních surovin – z farmy, která patří hotelu. Žádná velká show, ale poctivá kvalita, kterou poznáte už na první sousto. Snídaně i večeře byly přesně takové, jaké jsme si přáli – bez spěchu, bez přeplácanosti, ale s důrazem na čerstvost a chuť. Skvěle se to hodilo k tomu, jak celý pobyt plynul v pomalém, pohodovém rytmu.

Okolí, kam se jezdí pro zážitky

Jedno odpoledne jsme vyrazili k Neziderskému jezeru – od hotelu je to necelá hodina cesty a jízda přes roviny s rozhledy do dáli je zážitek sám o sobě. Zastavili jsme se v Rustu, malebném městečku plném starých domů a čapích hnízd. O den později jsme jeli do Eisenstadtu, hlavního města Burgenlandu – a zase: pohodová jízda, krásné silnice, minimum dopravy.

Burgenland nás překvapil svou nedotčeností a pohodou. A když k tomu přidáte dobrou silniční síť, skvělý hotel a místa, kam se dá bez námahy dojet autem, je to destinace, kterou si motoristé opravdu užijí.

Text: Josef Žídek Foto: Reiters Hotel